Návrh plánu je plný myšlenek, které skutečně připomínají Orwellův román 1984, jistě kouzlem nechtěného. Objektivně řečeno, zase až tak překvapivé to není, některé myšlenky už Fialova vláda (a před tím i Babišova vláda) celkem úspěšně, i když třeba jen dočasně realizovala, a vyzkoušela si tak, že odpor občanů, kteří mají v posledních dvou letech v řadě případů spíše existenční starosti, je v zásadě bezvýznamný. Pojďme se na některé z nich podívat:
Připravovaný zákon určí podmínky, za kterých mohou být zablokovány konspirační stránky na internetu. Tak to už se podařilo úspěšně vyzkoušet, odhlédneme-li od některých detailů, jako byl soulad se zákonem apod. Zajímavé nepochybně bude, jak zákon definuje „konspirační web“, i když lze předpokládat, že definice bude spíše vágní tak, aby umožňovala zahrnout co nejširší okruh webů, které bude možné mezi konspirační zařadit. V případě problémů se samozřejmě nabízí i novelizace zákona, nejlépe ve stavu legislativní nouze, to by bylo asi tak nejrychlejší. Podobný problém se pak týká i samotného pojmu dezinformace, ale to by nebyl Vít Rakušan, kdyby si s tím neporadil.
Stát by mohl dezinformační weby odstřihnout od reklamy státních institucí. No tak samozřejmě, ale toto je spíše marginálie. Kolik představitelů státních institucí nemá už dnes dostatečně vyvinutou autocenzuru, aby snad inzerovali na Parlamentních listech či Protiproudu?
Experti doporučují rovněž podporovat 50 miliony korun ročně neziskové organizace, které se zabývají bojem s dezinformacemi. Sto milionů korun ročně by pak měla dostávat nezávislá média, která s boji s fake news pomohou. Jestlipak těch 50 milionů doporučili experti z neziskových organizací, které se zabývají bojem s dezinformacemi? A není to málo, Antone Pavloviči? Bude to Českým elfům, Cemperovi a dalším stačit? Hlavně aby nedostali méně než teď, protože práce mají stále víc. Ostatně těch 100 milionů pro nezávislá média, která pomohou, taky není zase taková suma – už jenom kolik je těch médií, která pomáhají – Česká televize, Český rozhlas (jsou to nezávislá média, ne?), Forum24, Deník N, Aktuálně.cz a mnoho a mnoho dalších...
Stát by měl zaměstnat i více odborníků na dezinformace. Tak samozřejmě, státní aparát potřebuje posílit, a zvláště je-li to pro dobro občanů. Jestlipak na to máme v ČR už nějaký akreditovaný obor v rámci vysokoškolského studia? Ne-li, pak by se nabízela možnost takový obor zřídit třeba na plzeňských právech či Mendelově univerzitě, tam už prokázali jistou kreativitu.
Stát by mohl nově šiřitele dezinformací stíhat. Tak ne, že by to už nedělal, ale zřejmě zde čeká občany nějaká vyšší kvalita, pravděpodobně vyjádřená zvýšením trestní sazby.
A pak jistě nějaké překvapení navíc, které by někdo z vládních poslanců či senátorů mohl navrhnout buď ve třetím čtení, nebo při schvalování v Senátu. Ale to si budeme muset počkat, ostatně kdybychom to věděli dopředu, nejednalo by se o žádné překvapení.
Národním gestorem této politiky se má stát vládní zmocněnec pro oblast dezinformací Michal Klíma. Z toho lze vyvodit, že právě on a jeho odborníci (experti z vybraných neziskových organizací) budou lidmi, kteří neomylně poznají, co je dezinformace, a pokud ne, jistě se dokážou na správných místech zeptat, a poté dezinformaci již opravdu neomylně odhalit. To by tedy bylo v pořádku.
Na návrhu se významně podílelo Rakušanovo Ministerstvo vnitra, které tak aspiruje na to, aby do své gesce dostalo i v budoucnu zřízené Ministerstvo lásky. Jeho zřízení je totiž logickým, i když dosud nepřiznaným vládním krokem. S odhalenými dezinformátory, kteří budou jakkoliv narušovat tu demokratický charakter státu (lépe snad liberálně demokratický charakter státu), tu šířit dezinformace (resp. to, co bude jako dezinformace vyhodnoceno a označeno), tu nějakým způsobem nezapadat do vládních představ o loajálním občanovi (tedy představovat nějakou alternativu vládní politiky), bude třeba kvalifikovaně a především nekompromisně naložit. A protože stát je vlastně jakýsi otec, který své děti miluje a také se o své děti - občany zodpovědně stará (zatím alespoň v oblasti dezinformací a jejich potírání), bude je nejen spravedlivě trestat (což by snad mohlo zastat stávající Rakušanovo Ministerstvo vnitra), ale též vychovávat (či snad lépe převychovávat). A k tomu by mohlo být právě Ministerstvo lásky ideálním nástrojem.
Nezbývá tedy než si počkat na budoucí vládní plán na zřízení takového Ministerstva lásky (může se jmenovat i jinak, ostatně Ministerstvo pravdy dostane z důvodů politické korektnosti nejspíše také jiný název), ve kterém nám vláda blíže naznačí, jak by taková instituce mohla fungovat.
Komentáře