Na Kavkaze celá léta platilo, že Rusko, Arménie, Irán a Sýrie, stojí proti Turecku, Ázerbájdžánu a Izraeli, a bitevní pole je Náhorní Karabach. Co platilo léta, se od kyjevského Euromajdanu v roce 2013, a hlavně díky sankcím na Rusko kvůli válce s Ukrajinou, začalo prudce měnit. A bývalí nepřátelé si začali stále silněji uvědomovat, že mají společný zájem – vybudovat vysokokapacitní logistické tranzitní systémy, které budou přes iránské přístavy v Perském zálivu, a turecké přístavy v Černém moři, obcházet západní sankce, a propojí jejich ekonomiky s Indií, Čínou a zeměmi BRICS, protože západní ekonomika slábne, není schopna nakupovat jejich produkty, energie a suroviny v dostatečném množství, západní politici jen vymýšlejí, jak koho okradli. V cestě k dosažení společného cíle, jak nepřekvapivě stál arménský Náhorní Karabach, a samotná Arménie! První kroky pro svůj dnešní Arménský gambit zahájil Putin už v roce 2005. Tehdy z jeho iniciativy podepsaly Rusko, Ázerbájdžán a Irán dohodu o vybudování nové železnice Rasht/Irán – Astara/Ázerbájdžán, která by podél pobřeží kaspického moře nahradila jediné existující železniční koleje mezi těmito zeměmi, a opět umožnila transport 12 milionů tun zboží tzv. North South Transport Corridorem.
Původní koleje totiž byly Armény ve válce o Náhorní Karabach přerušeny, arménská vláda je prodala do hutí na roztavení, a Arménie už přes 30 let blokuje všechny pokusy o opětovné zprovoznění této původní trati, díky tomu, že pár km kolejí z ázerbájdžánské enklávy Nachičevan musí projít úzkým hrdlem přes arménské území!
Ázerbájdžán, který je Bruselem i Washingtonem mylně považován za nepřítele Iránu i Ruska, dokonce poskytnul Iránu mimořádně výhodnou tzv. preferenční půjčku 500 milionů USD, aby mohl Irán novou Putinovu dráhu Rasht – Astara rychle vybudovat. Putin poskytnul loni v létě Iránu k vybudování železnice půjčku 1.5 miliardy USD.
Celá železnice, která vede mimořádně náročným horským terénem, se nyní usilovně dokončuje. V roce 2022 se Iráncům už podařilo prokopat se horami ze svého vnitrozemského železničního uzlu Rasht do svého největšího přístavu v Kaspickém moři Bandar Azali, a nyní jim zbývá se prokopat dalšími horami a spojit svůj přístav Bandar Azali s ázerbájdžánským železničním uzlem Astara. Miliony tun zboží v kontejnerech však už začaly podle Putinovy vize novým koridorem putovat, a obcházet západní trasu. Jen se zatím v Bandar Azali překládají na lodě, které je odvážejí do ruských a ázerbájdžánských přístavů, a naopak. Jen od ledna do května letošního roku se objem zboží přepravovaného po tomto koridoru zvýšil o 40%, a dosáhnul 4 miliony tun. Irán generuje podle mezinárodních expertů čistý zisk 100 USD za každou tunu takto přepraveného zboží, což pro jeho ekonomiku představuje jen za prvních 5 měsíců letošního roku příjem 400 milionů USD. Další železniční trasy se nyní budují z Ruska přes Kazachstán do Iránu. Rusko
Obdobně nedávno dokončily a nyní rozšiřují Rusko, Turecko, Gruzie a Ázerbájdžán přes svá území nové železniční spojení, které obešlo území vzpurné Arménie, a umožňuje od roku 2017 přepravovat několik milionů tun zboží mezi jejich ekonomikami. Tento nový železniční koridor umožňuje přepravu vlaků jak v evropském rozchodu 1435mm, tak v ruském 1520mm. Po rozšířením má mít roční kapacitu 20 milionů tun zboží a 3 miliony tun pasažérů. Vlaky pro tuto železnici byly vyrobeny v Bělorusku. Vozí se jimi hlavně zboží do Číny, do Ruska, a zpět. CIA si v posledních měsících neustále stěžuje Bílému domu, že s každou další novou Putinovou železnicí na Kavkaze, se celá oblast stále více vzdaluje Západu, a přimyká k Číně, Rusku, Indii a zemím BRICS.
Už na konci roku 2021 povolal Putin do Soči arménského vládce Nikolu Pašinjana a ázerbájdžánského diktátora Ilhama Alijeva, a výsledkem schůzky byl konečně souhlas Arménie, že zahájí obnovu zničených železničních tratí mezi Ázerbájdžánem a Tureckem, a Ázerbájdžánem a Iránem, která na svém území přerušila před třiceti lety. Podle arménských propočtů z roku 2021 to mělo vyžadovat tři roky práce a 400 milionů dolarů. Peníze Arménii slíbili poskytnout jak Rusko tak Ázerbájdžán!
Zpráva o obnovení železničního spojení s Iránem vyvolala mezi podnikateli i občany v Arménii, ke zděšení Washingtonu, nesmírnou radost, protože Irán je hlavní obchodní partner Arménie, a dodává jí takřka veškerou ropu i plyn, a odebírá její produkty, které jinak není kam vyvážet. Všichni v Arménii se začali těšit na nové obchodní příležitosti s nejzavilejším nepřítelem USA. Gordický uzel kavkazské politiky založený na tisícileté nenávisti mezi Armény a Turky, a turkickými Azery, začal být Putinem pomalu rozplétán. Zbývalo jen vyléčit poslední vřed – Náhorní Karabach.
Náhornímu Karabachu střídavě vládli Arméni, Turkové, Peršané a Rusové. Po rozpadu SSSR v něm došlo k řadě krvavých masakrů civilistů, které páchaly obě strany konfliktu, a neštítily se při nich ani mučení, a ani vraždění dětí. Arméni si rádi hrají na čisté oběti, ale v devadesátých letech tomu tak nebylo. Ustoupit a uzavřít mír nemohla ani jedna strana, protože vedoucí politici obou zemí, hráli v konfliktu z devadesátých let stěžejní role.
Ani Putin nemohl dlouhou dobu ustoupit od tradiční ruské podpory Arménů, která je historicky letitá, a táhne se od časů carů, přes Stalina, až do moderního Ruska. Proti Putinovi a jeho police “nízké podpory Arménie” v posledních letech neustále vystupovali ruští politici typu Igora Strelkova, kteří neustále sní o obnovení rozsahu carského pravoslavného impéria, a nebo ti, kteří si touží po obnovení SSSR. Obě tyto skupiny, které se sami označují za “pravé ruské vlastence” vedou neustálou telegramovou válku proti Putinovi, a jeho kremelské administrativě, a obviňují je z neustálé zrady tzv. svatých ruských zájmů.
Nejinak tomu bylo i tento týden při bleskové ázerbájdžánské ofenzívě, která ukončila existenci panství Arménů v Náhorním Karabachu. Ruské telegramové kanály sršely hněvem na vládní arménské zrádce, kteří odmítli přijít domobraně Náhorního Karabachu na pomoc, a tak údajně znemožnili tamním ruským jednotkám, aby se připojily k boji proti muslimům. A současně nevybíravě napadaly Kreml i Putina za neschopnost a zradu ruských zájmů a víry. Řada ruských kanálů provozovaná bývalými agenty GRU, kteří donedávna pracovali pro Prigožina, a podporovali zatčeného Strelkova, včera tvrdila, že návštěva Ilhama Alijeva v Kremlu u Putina, uskutečněná ihned po včerejším ukončení vítězné a nezvykle nekrvavé ázerbájdžánské ofenzívy v Karabachu byla výsměchem všemu ruskému lidu. A že Alijevův slib potrestat původce smrti několika ruských vojáků, kteří se stali terčem jediné zmatečné palby Azerů při ofenzívě, a vyplatit jejich rodinám miliony dolarů odškodného, je urážkou celého Ruska! Ruští vlastenci dokonce včera hromadně šířili panické analýzy, že Alijevovy turkické bandy se nezastaví dobytím Náhorního Karabachu, ale brzy prorazí a obsadí i tzv. Zangezurský koridor, který brání pozemnímu spojení Ázerbájdžánu s jeho enklávou Nachičevanem, která jako jediná hraničí s Tureckem. Tento Zangezurský koridor je výsostným státním územím Arménie, a vedou přes něj staré sovětské železnice a cesty spojující Turecko, Irán, Arménii, Gruzii, Ázerbájdžán a Rusko. Podle ruských ortodoxních pravoslavných nacionalistů je dobytí tohoto koridoru hlavním cílem turkických národů, a zárodkem pro jejich plánované kavkazské impérium! (Zangezurský koridor na obrázku dole je zelená čára přes růžové arménské území.)
Že je situace kolem Putinova Arménského gambitu v Rusku napjatá svědčí i zapojení Александрa Коцe do propagandistického úsilí Kremlu, celou záležitost Rusům vysvětlit. Александр Коц je jeden z hlavních Putinových propagandistů. Podle jeho článku publikovaného ve středu 20. září na čelní straně portálu Komsomolskaja pravda, Rusku nezbylo, než minimalizovat ztráty arménského obyvatelstva a zabránit masakrům civilistů, protože zrádné arménské státní vedení v čele s Nikolou Pašinjanem prodalo loni na podzim v Praze na přání Francie a Bruselu Náhorní Karabach Ázerbájdžánu výměnou za ochranu zbytku Arménie Západem, a od té doby vytrvale útočí na své jediné věrné spojence Rusy. Putinovi tak nezbylo nic jiného, než dohlédnout na nekrvavý přechod moci nad Náhorním Karabachem. A když si Arméni včas neuvědomí, že jejich jediní skuteční ochránci jsou Rusové, přijdou brzy i o Zangezurský koridor, protože Západ je stejně bránit nebude. A Rusko je bude bránit, jen když vyženou současné zrádce!
Putin má jako vždy, vše dokonale načasováno. Týden před rychlým dobitím Náhorního Karabachu se arménské velení chlubilo, a česká média papouškovala, že Arménie zahájila na svém území první vojenské cvičení s americkou armádou, a že USA Arménii ochrání před konfliktem s Ázerbájdžánem! Pentagon je teď celému světu k smíchu, protože jakmile USA slíbili Arménii ochranu místo Ruska, tak přišla o své krvavě vybojované území, a Bílý dům ani nehlesnul. Ruská propaganda k tomu spokojeně ventiluje, že Arménie odmítla účast na letních manévrech obranného společenství bývalých zemí SSSR v Bělorusku, a že od léta podporuje humanitárními zásilkami kyjevskou soldatesku. Putin si může spokojeně mnout ruce, změnil spojence, aniž by přišel o tvář, a výsledkem jsou desítky milionů tun zboží, které se přes území nových spojenců začínají pohybovat z Ruska do Indie a Číny a zpět. Všichni zainteresovaní jsou spokojeni. Až na Arménce, ti byli obětováni na oltář západní propagandy, a nyní budou mít asi jediné štěstí, že, jak Putin, tak Alijev nebudou chtít své rychlé vítězství zkomplikovat nějakou mediálně přitažlivou genocidou, či represemi. Ostatně ne náhodou, zamířil Alijev ihned po vítězství ne do Washingtonu, nebo do Bruselu, ale do Moskvy. Že ruský vliv na Kavkaze posílil, je tak zřejmé. Rovněž tak je zřejmé, jak přiznala i CIA, že si Rusko přes Ázerbájdžán vybudovalo nový logistický koridor, kterým bude obcházet západní sankce.
Západním politikům je osud statisíc arménských křesťanů, kteří se přes noc stali obyvateli území, která nyní patří jejich úhlavním nepřátelům, ukradený. Na rozdíl od Putina tento týden neučinili ani jediný krok, aby jejich osud nebyl stejně krutý, jako byl osud stovek tisíců Azerů i Arménů, kteří padli za oběť etnickým čistkám v devadesátých letech, a nebo byli tenkrát vyhnáni ze svých domovů. Smutné a varovné je, že o osudu karabašských křesťanů se rozhodlo bez nich loni na podzim v Praze, úplně stejně jako se rozhodlo o osudu Čechů, Moravanů a Slezanů také bez nich před lety na podzim v Mnichově. Že u obou jednání o osudech východních Evropanů bez nich byli vždy Francouzi a Němci, je už na pováženou!
Celý článek ZDE: https://www.michalapetr.com/map-1789-putinuv-armensky-gambit-washington-i-brusel-bezmocne-lapaji-po-dechu-co-jim-to-zase-putin-provedl-gargamelova-lekce-z-geopolitiky/
