Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

ads

ÚPADEK NAŠEHO ZEMĚDĚLSTVÍ

V roce 2019 jsem doslova od nuly začal podnikat jako malozemědělec (s výměrou cca 10 ha) primárně zaměřený na smíšenou živočišnou výrobu. Ze své praxe vidím špatný stav našeho zemědělství a hlavně nerovné podmínky pro nás, drobné zemědělce.

Začnu příspěvkem mého kolegy, který se věnuje zemědělství jako svojí hlavní pracovní činnosti od 90. let:

„Při vstupu do EU se nám přihodilo pár věcí, které se asi neměly stát.

Ty věci souvisely s volným obchodem, respektive zrušením cel a vytvoření volného obchodu s cílem nedestabilizovat trh s některými komoditami (tzv. společná zemědělská politika EU).

1. Vznikly kvóty na výrobu na výrobu mléka – byli jsme svědky, že se mléko vylévalo do kanálů, protože pokud by zemědělec toto mléko uplatnil na trhu, dostal by pokutu, která by převyšovala získané prostředky.

  • upadek-naseho-zemedelstvi

Ruku v ruce šla pobídka (dotace) na chov masného skotu. Jinými slovy, nepodporovaly se dojnice, ale krávy na maso. Tehdy začalo masivní vybíjení dojnic.

Po cca 10 letech se zjistilo, že již není potřeba kvót a kvóty byly zrušeny. Dojnic ubylo a začala být poptávka po mléce, které už nikdo neměl. Takže od roku 2016 se začala dávat dotace i na dojnice.

2. Vznikly kvóty na výrobu cukru. Stejný průběh jako s mlékem. Zavřely se některé cukrovary, a až bylo po nich, zrušily se kvóty.

3. Dotace na zatravnění: V roce 2004 začal velký boom zatravňování orné půdy, a to za účelem snížení plochy obilovin, olejnin apod. Po zatravnění už nešlo z toho udělat ornou. Až tento rok šlo změnit trvalý travní porost na ornou půdu, ale pouze do 30. března. Pak už zase ne.

Kvóty, stejně jako dotace, totálně zkřivily zrcadlo trhu. Celkově  nastavené dotace do roku 2014 měly za následek snížení produkce zemědělské výroby a tím i odchod zaměstnanců ze zemědělství s odůvodněním, že nejsme agrární stát jako např. Polsko.

Velké obavy vznikají i ze vstupu Ukrajiny do EU, kdy se jedná o velkou zemi, která by se rázem stala největším příjemcem dotací a mohla by destabilizovat společný trh.“

Dále k tomu přidám mé osobní zkušenosti z praxe mě jakožto malozemědělce (s výměrou cca 10 ha) primárně zaměřeného na smíšenou živočišnou výrobu (od chovu skotu na maso po drůbež, králíky atd.). Začal jsem s danou činností v roce 2019 doslova od nuly – jak personálně, tak hlavně finančně a „profesionálně“.

Předem uvádím, že můj postoj k danému je a vždy byl, že nejlepší pro zemědělství a výkon této profese by bylo zrušení zemědělských dotací, popř. (u investičních akcí) jejich změnu na bezúročné půjčky, které by příjemce formou dlouhodobých splátek vracel. Tím bychom my zemědělci byli „všichni na jedné lodi“ a provozovali svoji zemědělskou činnost na svých výměrách za shodných (vzájemně si rovných) finančních podmínek. Na trh by se dostávalo to, co je reálně potřeba (po čem je v ČR poptávka).

Nevznikala by účelově „megazemědělská družstva“ (stovky hektarů) o jednom člověku, který akorát umí „efektivně chodit“ v agendě zemědělských dotací – a to vždy z principu věci ze známosti s politiky a úředníky EU (kteří danou dotační agendu spravují a přerozdělují). Tyto podniky jsou naprosto nepoměrně zvýhodňovány oproti nám, kteří jsme začali se zemědělstvím až po roce 2016. Řídící roli tam má jakýsi „ekonomický manager“, který většinou z principu neví ani jak smrdí nafta, hlína atd. Tito lidé nemají žádnou osobní zkušenost, jak v těchto podmínkách s minimem finančních prostředků řešit životní potřeby a nároky hospodářských zvířat, bez kterých jakákoli hospodářsko-zemědělská činnost je postupné ubíjení půdy do sterilnosti (až hladomoru) a nebo jen přípravy na finančně produktivnější jiné činnosti a průmyslové odvětví než je zemědělství.

Tímto tempem se brzy dostaneme do „utopické fáze“, kdy budeme mít dost peněz, ale nebude si za ně v ČR a EU co koupit, zejména ne suroviny a výplodky z tuzemské zemědělské produkce. Spoléhat, že ze zahraničí nám toho „rádi za pár šupů dovezou“ (viz v současnosti vnucované přebytky z Ukrajiny) je více než krátkozraké jak pro spotřebitele, tak o to více finančně likvidační pro naše producenty.

Že by to byl i jeden z důvodů, proč se politici snaží uměle finančně živit a garantovat vojenské konflikty v zemích, kde mají takovýchto komodit přebytky? Tyto země neustále produkují kvantitu nad kvalitou bez zajištění předem jistého odbytu a bez situací typu války by tuzemský trh neměl o jejich zboží zájem.

Jsou ovšem i lidé jako já, kteří o sebelevnější a údajně sebekvalitnější zboží z dovozu (ať už odkudkoliv) prostě z principu nestojí a o to spíše nebudou do něj investovat své (většinou těžce vydělané) peníze, i kdyby stálo polovinu ceny oproti tuzemské produkci téhož.

Nejhorší na tom pro tyto lidi a spotřebitele je, že často neví a nemohou ovlivnit, jestli zboží denní spotřeby (jako je pečivo a mlékárenské produkty) je vyráběno z tuzemského obilí a dalších surovin, nebo ze zahraničních přebytků. Otázkou je, zda by nakonec tuzemská produkce téhož dokázala oproti zahraničnímu dovozu ceny těchto komodit snížit – zejména zda by to dovolila a následně zajistila ona „síla ekonomické honby za stále rostoucím finančním ziskem z pozice tuzemských ekonomů a makléřů“.

Nelze než závěrem k této mé dnešní rozvaze doufat, že když už dovážíme „přebytky potravin ze zahraničí“, tak že aspoň řádně plní potravinové normy a předpisy, kterými se musí řídit tuzemští producenti potravin a dalších zemědělských produktů, pokud je vůbec chtějí uvést na trh.

Martin Šimák, člen ND

Zdroj - https://narodnidemokracie.cz/martin-simak-upadek-naseho-zemedelstvi/

PodporteCFP QR 22 KAFE KÁVAS

Komentáře

Komentáře  

#1 miroslav petr 2023-08-31 13:54
kde jsou ty časy, kdy jsme byli potravinově nezávislí. zlatí komanči! tolik jsme toužili po banánech, až jsme se stali banánovou republikou
Citovat

Přidat komentář

Bezpečnostní kód Obnovit

Facebook komentáře