Putinova veleúspěšná cesta kolem Jižní Ameriky za 7 dní:

Výsledkem jednání bylo podepsání hned několika dohod o ekonomické a vědecké spolupráci a dohoda o znovu zprovoznění výzvědného monitorovacího zařízení v Lurdes pouhých 250 kilometrů od pobřeží USA, které, když Putin uvěřil tehdejším americkým slibům o míru a spolupráci, Rusko přestalo využívat v roce 2001. Rusko v rámci této návštěvy, také jako výraz dobré vůle odpustilo Kubě 90% dluhu, který tato země měla vůči Rusku ještě z dob Sovětského svazu.

Prezident Putin na této své cestě navštívil také Argentinu a Nikaraguu, ve kterých se mu dostalo vřelého uvítání. Představitelé těchto států vyjádřili velký zájem o ekonomickou spolupráci s Ruskem a potencionální zájem o vstup do BRICS. Obě tyto země také vyjádřili souhlas k instalaci součástí ruského navigačního satelitního systému GLONASS na svém území.

V závěru své cesty po Jižní Americe se Putin účastnil zasedání ekonomického společenství BRICS, které se konalo v Brazílii. Na tomto zasedání se všechny členské země shodli na tom, že je na čase učinit svět po ekonomické stránce spravedlivější, aby některé země stále neprofitovali na úkor jiných.

Při této příležitosti Putin pronesl hned dvě prohlášení, jež vstoupí svým významem do dějin. Prvním z nich nastínil možnost vzniku společenství, které by společně čelilo možným ekonomickým, politickým, nebo vojenským tlakům USA slovy "Je třeba promyslet opatření proti pronásledování těch, kdo nesouhlasí s USA".

Druhé prohlášení objasnilo všem účastníkům zasedání naprosto rozdílný pohled prezidenta Ruské federace na chápání světového pořádku a vnímání významu slova velmoc, což vyjádřil tím, že řekl "Já chápu jako velmoc zemi, která se nenechá nikým ovládat z vnější, kdežto Američané, chápou jako velmoc zemi, která ovládá ty druhé".

Celkově lze tedy po skončení této cesty s jistotou říci, že Jižní Amerika se v budoucnu hodlá stát zcela dobrovolně a ráda ekonomickým a bezpečnostním partnerem Ruska, za což vděčí Rusko nejen diplomacii svého prezidenta, ale i tomu, že v tomto světovém regionu neexistuje země, která by nebyla buď přímo vojensky napadena vojsky USA, nebo v které by aspoň CIA neorganizovala nějaký převrat.

Není tedy divu, že Jižní Amerika věří a doufá, že snad v Rusku konečně najde velmoc, která jí bude rovnocenným partnerem a přítelem, místo USA, pro které byla Jižní Amerika vždy jen surovinovou a pracovní kolonií, a které nikdy neprojevili ani špetku respektu k potřebám místních zemí a obyvatel.

Ladislav Kašuka.