Rusko v Latinské Americe: Ukončení hegemonie Washingtonu

Od konce února 2022, kdy byla zahájena ruská vojenská operace s cílem denacifikace a demilitarizace Ukrajiny, má politika globální destrukce Washingtonu a jeho důraz na obranu zájmů tisíce kilometrů od vlastních hranic s plnou podporou kyjevské vlády - jak to činí od státního převratu v únoru 2014 - na úkor svých mezinárodních závazků, negativní vliv na situaci ve světě, zejména ekonomicky, v Latinské Americe a Karibiku. Postup Washingtonu změnil lokální válku v určitém sektoru v globální konflikt, do něhož se zapojilo 30 členů NATO, a požadavek, aby ostatní vlády zaujaly protiruský postoj.

Západ se snaží vnutit svou protimoskevskou agendu zemím Latinské Ameriky, aby je přiměl připojit se k politice sankcí, a tím i Číně, Íránu a všem, kdo se snaží jít jinou cestou než globální diktatura USA a jejich stoupenců. V roce 2021 dosáhl obchod mezi Ruskem a zeměmi Latinské Ameriky hodnoty více než 20 miliard dolarů, která se v roce 2022 v důsledku tohoto tlaku snížila o 6 %.

Během dubnové návštěvy ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova v Brazílii, Venezuele, na Kubě a v Nikaragui vyšel najevo význam, který latinskoamerický trh pro Rusko získal, a také skutečnost, že většina zemí kontinentu odmítla vstoupit do dynamiky sankční politiky vůči vládě v čele s Vladimirem Putinem. Vlády Brazílie, Argentiny, Kolumbie a Mexika si dobře uvědomují vzájemný potenciál pro rozvoj obchodu s Ruskou federací.

Názorný příklad samostatné cesty, kterou se latinskoamerické země vydávají, poskytuje brazilský prezident Lula da Silva, který v historické dohodě s Čínou definoval zavedení dvoustranného obchodu v místních měnách. Jinými slovy, přímé používání čínského jüanu a brazilského realu s vyloučením dolaru jako platebního prostředku.

De-dolarizace ekonomiky mezi oběma giganty byla takovou ranou, že ultrapravicoví američtí politici, jako například republikán Marco Rubio, toto rozhodnutí přijímají s nelibostí a předjímají, že končí hegemonie USA, a s naprostou nonšalancí říkají, že to znamená, že v krátké době nebudou moci uplatňovat sankce vůči zemím, čímž dokazují, že americká měna je pouhým nástrojem nátlaku na jiné s Washingtonem nesouhlasící a jemu odporující země.

Moskva se nechala slyšet, že jde o zavedení systému plateb v příslušných národních měnách na celém americkém kontinentu, od Mexika po Argentinu, a také s Asií a Afrikou. Cílem je oddolarizovat a vyhnout se používání eura v obchodních operacích, ale "s rámcem, kde je obchodní výměna stálá a vyvážená, což umožní pracovat v novém formátu vzájemných plateb". 

Tlak USA neustává, je to reakce zraněné, rozzuřené šelmy tváří v tvář politickým procesům, jejichž cílem je odstranit škodlivou závislost Spojených států na našem kontinentu. Mezi Ruskem a Latinskou Amerikou existují úzké hospodářské vztahy, které je třeba zintenzivnit, ale v roce 2022 musely vlády Latinské Ameriky pod tlakem vlády Joe Bidena upustit od vzájemně výhodných společných projektů.

Chování Washingtonu konkretizuje výrok o psovi, který "nežere a nedá žrát", a prohlubuje hospodářskou krizi, kterou velká část amerického kontinentu prožívá. To potvrzuje i zpráva Hospodářské komise OSN pro Latinskou Ameriku a Karibik (ECLAC), která uvádí, že hlavními negativními důsledky konfliktu na Ukrajině pro Latinskou Ameriku jsou zpomalení hospodářského růstu, oslabení výrobní struktury, velký nárůst inflace a velmi pomalé oživení trhu práce. Kromě finančních rizik přetrvává nejistota ohledně dopadů - na svět i na region -, které by prodloužení války na Ukrajině a zvýšení geoekonomické fragmentace mohlo mít na hospodářský růst, ceny komodit a světový obchod.

Důraz na USA

V souvislosti s politikou sbližování Ruska s Latinskou Amerikou vystupují do popředí analýzy, které odrážejí hlubokou neznalost zahraniční politiky Ruské federace, se závěry, které jsou z pohledu profesionála v mezinárodní oblasti upřímně řečeno nepřijatelné, jako je tomu v případě právničky Caroliny Valdivie Torresové, současné náměstkyně ministra zahraničních věcí, která ve sloupku napsaném pro deník La Tercera zdůrazňuje, že "Rusko zdaleka není ekonomickou mocností a nezdá se, že by bylo i vojenskou mocností v jakékoli podobě.

Proto se vztahy s Latinskou Amerikou snaží především podporovat politická spojenectví příznivá pro Moskvu". Pokud je paní Valdivii známo, HDP Ruska odpovídá 1,78 bilionu dolarů, což ho řadí na 11. místo mezi největšími ekonomikami světa, přičemž je schopno odolávat politice maximálního nátlaku Západu, pozastavení dovozu a dokonce zničení plynovodů, jako je Nord Stream, a bránit mezinárodnímu obchodu s partnery, kteří jsou nuceni jít ve stopách Washingtonu.

Jako skromnou radu by měla paní Valdivia jako minimální požadavek vzít v úvahu to, na co upozorňuje sám Mezinárodní měnový fond (MMF), že navzdory ročnímu konfliktu Rusko zlepšilo své ekonomické ukazatele, nebo údaje Světové banky, které uvádějí, že se Rusko na konci roku 2022 poprvé po osmi letech vrátilo mezi deset nejlepších ekonomik světa, jak vyplývá z údajů této mezinárodní instituce a národních statistických služeb. V roce 2022 Ruská federace vyprodukovala zboží a služby v hodnotě 2,3 bilionu dolarů, což ji v tomto ukazateli řadí na osmé místo na světě. Naposledy bylo Rusko mezi deseti nejlepšími ekonomikami v roce 2014, kdy se s 2,05 bilionu dolarů umístilo na devátém místě.

V roce 2021 se země na tomto seznamu umístila na jedenáctém místě. Na vojenské úrovni je Rusko druhou největší vojenskou mocností na světě ve všech posuzovaných oblastech: jaderné zbraně, konvenční zbraně, počet letadel, obrněných vozidel, tanků, raketových systémů, letectví. Analýza paní Valdivie tak zcela postrádá hloubku, neboť si neuvědomuje, že Rusko nestojí proti Ukrajině, ale proti NATO jako celku, přičemž Kyjev slouží jako jeho předvoj.

Analýza náměstka chilského ministerstva zahraničí je taková, že Putinova vláda "usiluje především o podporu politických spojenectví výhodných pro Moskvu". Napadlo někdy někoho, kdo čte tento článek, že zahraniční politika země, ať už je jakákoli, se snaží podporovat vztahy s nepřáteli nebo spíše s těmi, kteří slouží zájmům těchto nepřátel, než s těmi, kteří jsou spojenci nebo jsou příznivější pro navázání politických, vojenských, hospodářských a jiných dohod o spolupráci? Ruský velvyslanec v Chile Sergej N. Koškin v jednom z médií uvedl, že "by bylo zvláštní, kdyby Rusko nedávalo přednost těm zemím, které podle samotné autorky provádějí politiku příznivou pro Moskvu a hlasují tak v mezinárodních organizacích.

Zní podivně, že paní Carolina Valdivia obviňuje Rusko z podpory těchto zemí. Podle logiky náměstkyně ministra zahraničních věcí by Rusko mělo rozvíjet vztahy se zeměmi, které se v mezinárodních orgánech prohlašují za jeho odpůrce. Připomeňme, že Latinská Amerika otevřeně odmítla výzvu Washingtonu k dodávkám zbraní Ukrajině, neboť to znamená ovlivnění jejích vztahů nejen s Ruskem, ale i s Čínou. Ani iberoamerický summit loni v březnu nedokázal sjednotit protiruský postoj, na rozdíl od Evropy, která kráčí jako ovce na porážku v područí svého amerického pastýře.

Ruská federace by nepochybně měla a má právo rozšířit své vztahy. Svou přítomnost v Latinské Americe označuje jako jeden z důkazů cíle svého ministerstva zahraničí a stává se důležitým faktem v rámci evropské krize, impulsu hybridní války proti Moskvě, kterou prosazuje Washington a k níž se nezodpovědně připojily evropské země, které dnes ve svých společnostech za toto rozhodnutí platí v aspektech svého každodenního života:

Vysoké životní náklady, nákup plynu a ropy za čtyřnásobek ceny, než za jakou je kupovaly od Ruska, a především symbolický prvek, že se staly zadním dvorkem Spojených států a nahradily v této nedůstojné kategorii Latinskou Ameriku, která Evropu naučila, co je to důstojnost a suverenita.

Překlad CFP!

Zdroj: https://rebelion.org/rusia-en-latinoamerica-poner-fin-a-la-hegemonia-de-washington/