Paranoia jako evergreen

Omezme se v dalších úvahách pouze na virtuální Česko. Na diskusních webech se u nás logicky vyskytují převážně mladí lidé - "internetová generace", avšak je zde, byť méně často, také zastoupena generace jejich rodičů. Pokud jde o národnosti, tak na českém internetu převládají Češi a Moraváci. Hojně jsou přítomni také Slováci.

Účast na internetu přirozeně znamená určitou selekci - projití určitým "kvalifikačním sítem". Ve virtuálním prostředí se nemohou vyskytnout občané pro elektronickou písemnou komunikaci mentálně, ale i materiálně nedostatečně vybavení.

Netroufám si určit hranici intelektuálního minima, kterou účast na internetu nezbytně vyžaduje, ale dá se jistě oprávněně předpokládat, že lidé se silně podprůměrným IQ se na internetu nevyskytují. Přesto někteří účastníci vykazují místo schopnosti smysluplné komunikace rozumovou a argumentační nedostatečnost.

Myslím, že generelně existuje určitá přímá úměrnost mezi mírou duševní omezenosti a agresivitou. Čím je někdo primitivnější, tak tím bývá i agresivnější. Často patrně jde o jakousi "obrannou reakci" vyplývající z hluboko ukrytého pocitu méněcennosti, která se u jedince vědomého své intelektuální nedostatečnosti přirozeně iniciuje při styku s účastníkem, kterého se obává jako chytřejšího. Aspoň si to tak vykládám.

Obranné reakce jsou zřetelně různorodé. Někdo se seberealizuje primitivními hrubostmi a nadávkami, avšak existuje skupina internetových účastníků, kteří nedostatek argumentů nahrazují osočováním odpůrců paranoidními konstrukcemi o jejich údajném "placeném účinkování v různých spikleneckých spolcích".

V osočování názorových protivníků zmíněnými vykonstruovanými obviněními je zřetelná souvislost s praxí uplatňovanou k utužování moci diktátorů v někdejších totalitních režimech, které jsme na území našeho státu v minulém století dvakrát po sobě poznali.

Zejména pro diktátora J. V. Stalina byla charakteristická paranoidní "špiónománie", v rámci které fyzicky zlikvidoval řádově desítky milionů nevinných spoluobčanů, zejména před WWII, ale i po ní. Před válkou šlo v největším komunistickém státě o hon na "špiony imperialistické", zatímco po WWII.  na "špiony", či "agenty sionistické".

U nás tuto paranoidní zločinnou praxi do vedení státu zavedli Gottwaldovští komunisté po "Vítězném únoru 1948", kdy zatýkali, mučili, věznili a popravovali - v československých podmínkách pochopitelně řádově méně, než v SSSR - "pouze" tisíce nevinných spoluobčanů.

V politických procesech u nás byli nejdříve popravováni "imperialističtí špioni" - patrně nejznámějším příkladem je justiční vražda bezúhonné vlastenky a demokratické političky JUDr. Milady Horákové, vězněné celou válku nacisty za Protektorátu a v roce 1950 popravené vlastními spoluobčany - československými komunisty.

Později se komunističtí zločinci začali vyvražďovat mezi sebou. Ve stylu praktik poválečného Stalinova SSSR také u nás začali akcentovat "boj proti sionizmu". Tak došlo k justičním vraždám jejich vlastního generálního tajemníka Rudolfa Slánského a řady dalších vysoce postavených, "zasloužilých" komunistů, kteří byli židovského původu a předtím sami inscenovali justiční vraždy údajných "třídních nepřátel" a "imperialistických agentů ".

V Hitlerově nacistickém Německu do určité míry obdobně fungovala antisemitská paranoia neuvěřitelných rozměrů. Na území III. Říše byly vyhlášeny protižidovské tzv. "norimberské zákony", kterými byla zavedena krutá diskriminace tzv. "neárijců", vedoucí zakrátko až k jejich cílené průmyslové fyzické likvidaci. Šlo o tzv. "holokaust". Po ukončení německo - sovětské mírové smlouvy, ke kterému došlo po napadení SSSR Hitlerovým Wehrmachtem létě 1941, byl ve III. Říši a na území Protektorátu také otevřeně praktikován nesmiřitelný antikomunizmus.

Je zajímavé, jak je paranoidní obviňování názorových oponentů z různého "spiklenectví" rovněž oblíbené u části dnešní české internetové generace? Praktická zkušenost ukazuje další zajímavou skutečnost o tom, že tuto paranoiu o "placeném spiklenectví" na českém internetu praktikují nejen příslušníci dnešní mladé generace, ale i generace jejich rodičů - mých vrstevníků.

Lze důvodně usuzovat, že genezi této "virtuální paranoie" lze přičítat "generačním vlivům" a samozřejmě individuálním intelektuálním předpokladům napříč generacemi. Paranoia je porucha uvažování při zachování plného intelektu. Nejde o nějakou masovou psychózu, které podléhají nejsnadněji vyslovení primitivové. Ti se na internetu, jak jsme si vpředu ujasnili, prakticky nevyskytují.

U paranoidního obviňování oponentů jde patrně o formu podvědomé obrany proti chytřejším protivníkům, vyplývající z vědomí nedostatku přesvědčivých rozumových argumentů. Tak patrně cítili a jednali i diktátoři Hitler a Stalin a jejich čeští nohsledi v jimi ovládaných teritoriích, ke kterým jsme svého času patřili v rámci tzv. Protektorátu Čechy a Morava v létech 1939 - 1945 a v létech 1948 - 1989 v tzv. socialistické ČSR, později ČSSR.

Na dnešním internetu není nic divného, že se zde vyznavači "paranoidního obviňování" vyskytují, když si uvědomíme, že dnešní mladou virtuální generaci tvoří děti "budovatelů reálného socializmu", často přímo příslušníků KSČ, kteří v jejich rodinách vyrostli a  kterými byli vychováni.

Starší generace zastoupená na internetu je přirozeně více, nebo méně přímo poznamenaná životem v reálném socializmu. Zejména podmínkami   v rodinách, kde po rodičích zdědili inteligenci a kde vyrůstali a vytvářeli si charakter a žebříček morálních hodnot, které uznávají. Na charakteru nic nemění ani školní vzdělání, nabyté třeba na několika vysokých školách.

Je zřejmé, že "paranoidní obviňování" druhých z různých "placených spikleneckých aktivit", včetně "sionizmu", je blízké zejména méně vzdělaným uživatelům internetu. Je to zřetelné z primitivity jejich argumentace a často symptomaticky nízké gramatické úrovně jejich textů.

Je to sice zdánlivě absurdní, ale přitom logické a zákonité, že právě málo vzdělaní lidé s rozumovým deficitem, si svou nedostatečnost k smysluplným diskuzím o světonázorových tématech, či o mezinárodní politice, o historii, současnosti a budoucnosti a podobné "bezbřehé problematice", nepřipouštějí, ba naopak - v polemikách o tématech, na které objektivně z řady důvodů nemohou stačit, si přímo libují a ve virtuálním světě pro takovou seberealizaci nacházejí ideální prostor.

Není dále nic nepochopitelného ani na tom, že z nedostatku racionálních argumentů právě takoví účastníci internetu mohou pociťovat psychickou tíseň. Své psychické problémy pak řeší shora zmíněnými paranoidními pomlouvačnými konstrukcemi o druhých.

Trvalá přítomnost "příznivců paranoidního obviňování druhých", je jedním z řady důvodů, proč je třeba chránit demokratické státní uspořádání před návratem komunistických pořádků. Ve virtuálním světě, se

paranoidním vyhledávačům "špionů" a "nepřátelských agentů" můžeme smát, ale za vlády komunistů o žádnou legraci nešlo. Nezapomínejme na to!