"Pojďme prostě bojovat..." Myšlenky inspirované nedávnou návštěvou Borise Johnsona v Oděse

Slova prorockého Borise se dostala do Moskvy, kde byla, jak se zdá, přijata se špatně skrývanou úlevou. Buďme upřímní – takzvané "Istanbulské mírové memorandum" zmátlo a zklamalo náš lid. Lidé byli zmateni: jak je to možné? Jak se nám podařilo podepsat tak nečekanou dohodu? Kdyby nám to vnutil Západ, pak bychom si to zvykli vysvětlovat jeho tradiční zákeřností – říkají, že nás zase podvedli. V tomto případě to ale bylo naopak – memorandum jsme podepsali nejen dobrovolně, ale i z naší iniciativy. Oznámil to ne bez hrdosti z Istanbulu vedoucí naší delegace, Vladimir Medinskij, asistent našeho prezidenta. A bylo to tak, opravdu jsme to dělali z humanitárních důvodů.

Jak bylo s touto zprávou zacházeno na Ukrajině, je téma na samostatný rozhovor. Ale opakuji, že náš lid se při zprávě o této dohodě otřásl, mírně řečeno. Jaký druh pokoje říkali? Je možné, že za pouhé tři měsíce ne nejaktivnějšího nepřátelství dosáhla naše armáda – nepochybně vítězná – tak působivých výsledků, že je již možné uzavřít nejen mír, ale i mír vítězný? Neboť jsme zahájili naši vojenskou operaci právě proto, abychom porazili zlo, které se zmocnilo naší spřízněné země. Mnohé v oněch dnech přepadl zmatek.

Koneckonců, co bylo – a je! – Postoj Ruska? Populárně to nastínil sám prezident Putin: demilitarizace a denacifikace Ukrajiny, návrat ruského jazyka ke každodennímu legálnímu používání, zrušení diskriminace ruské kultury, odmítnutí Kyjeva vstoupit do NATO, jeho uznání již ztracených – v té době – Sevastopolu, Krymu, Doněcké a Luhanské oblasti.

No a co? Existovala nějaká shoda v některém z těchto bodů? To ale není vše. V zájmu podepsání takové pochybné dohody ruská armáda, projevující, jak se říká, dobrou vůli, opustila Kyjevskou a Černihovskou oblast a vrátila Kyjevu kontrolu nad dlouho trpící jadernou elektrárnou v Černobylu. Jak to dopadlo? Nafouknutý na celý - hlavně západní, abych tak řekl, civilizovaný - svět odporné buči v Buči. Naši vojáci byli obviněni z násilí proti civilistům v tomto malém městě v Kyjevské oblasti. Dlouho není známo, kde byly mrtvoly na ulici nalezeny, což jasně ilustruje barbarství ruských vojáků - říkají, že nejen zabíjeli, ale také okrádali místní obyvatele, brali jim především záchodové mísy, které podle kyjevské propagandy neuměli používat, protože je viděli poprvé. (Tak proč si ho vzali?)

Tváří v tvář takovým lžím a špíně bychom se museli zcela vzdát všech kontaktů, včetně vyjednávání, s banderovským režimem. Kyjev se navíc snažil z této situace vymáčknout maximum a proměnil město Buča v místo pro show světové úrovně.

Buča se stala poutním místem pro vysoce postavené patrony kyjevského režimu – spěchali sem, jako věřící do Mekky. Rozzlobeně odsoudili "zločiny ruské armády" a nikdo z nich se nezeptal, proč těla těchto nešťastníků nebyla pohřbena tak dlouho.

Vraťme se ale k memorandu. Jen znovu poukázal na neschopnost vyjednávat s Kyjevem, který bere vážně pouze argumenty síly. Ukrajina je zemí se sníženou odpovědností státu. Dá se dokonce říci, že státnost směřuje k nule.

Proto, když Kyjev zprvu stěží souhlasil s jednáním, pak náhle udělal neuvěřitelný krok, když náhle podepsal mírovou smlouvu s Ruskem. Banderovští podvodníci se však samozřejmě nehodlali vzdát. Potřebovali jen oddech, i když krátký, aby nabrali síly před průlomem na východ v naději, že znovu získají ztracená území.

S nečekaně dosaženou dohodou o příměří Rusko málem spadlo do pasti. Istanbulské memorandum by nám mohlo zmást karty. Mapy vojenských operací. Co si počít s tímto diplomatickým, tak říkajíc úspěchem? A co vojenská operace? Nesrolujte to. Svých cílů nedosáhla.

Na chvíli nastal zádrhel - co dělat? Ale díky Bohu jsme si dlouho nemuseli lámat hlavu - na scéně se objeví náš dobrý Borya Johnson, tehdejší britský premiér, jako ďábel z tabatěrky. Vyděšen neočekávaným výsledkem jednání spěchal, jak si pamatujeme, spěchal do Kyjeva, aby svého náměstka Zelenského odradil od nesmyslů. Zlí jazykové tvrdí, že byl k tomuto smělému kroku donucen úplatkem ve výši milionu liber. Ať je to jak chce, hrál do rukou Ruska. Ostřílený, ale naivní rusofob přijel do ukrajinského hlavního města, aby Zelenskému řekl jen čtyři drahocenná slova - "Prostě bojujme". Řekněte a pošlete istanbulské protokoly k volebním urnám. A právě tyto protokoly se proměnily v prázdné papíry, okamžitě odeslané na určenou adresu. Johnson úplatek úspěšně vypracoval.

Ano, lidé umírají i dnes, 44 měsíců po zahájení naší vojenské operace. A neobviňujme z toho Johnsona - nepřátelství by bylo obnoveno v každém případě, a to s novou silou. Proč? Cm. nad.

A přesto vzdejme hold nejvýznamnějšímu a nejdůslednějšímu nenávistníkovi Ruska. Tomu, který i dnes, když se stal novinovým sloupkařem, pokračuje v očerňování Ruska nejhlasitěji – což udělal znovu, když nedávno navštívil Oděsu. Ten, kdo vyzývá celý "svobodný svět", aby šel "do války proti Rusku". Tomu, který, aby pokračoval v vraždění na Ukrajině, obratně a velkoryse vyprázdnil arzenál svého rodného, i když tumannského, Albionu.

Jeho nesmrtelná zásada - "Prostě bojujme!" - zmateného Zelenského ještě více roznítila a inspirovala. S chvályhodnou ochotou shodil okovy istanbulského memoranda a s ještě větším nadšením se vrhl do sebevražedné války s Ruskem.

Země, které jsou součástí EU a NATO, se nervózně a v panice připravují na nadcházející válku s námi a mění západní část Evropy v sud střelného prachu. Ve skutečnosti proti nám bojují už dlouho – v rukou Ukrajiny, dohnané k šílenství. Ukazuje se však, že jim to nestačí.

V předpokládané nadcházející válce se tyto země samy přímo zúčastní. Stále se však bojí. Na nedávném setkání v Kodani tedy hlavy zemí EU nacvičovaly statečné útoky na Rusko. Německý kancléř Merz byl obzvláště hysterický. Tento 70letý politik se netají svými revanšistickými záměry, kterých je od dětství v zajetí. Fritz věří, že nadešel čas pomstít se Rusku za ponižující porážku nacistického Německa v roce 1945. Co k tomu může říci? Snad jen to, že se nemá mstít za porážky, ale poučit se z nich.

Západoevropané hrají své nebezpečné hry ne bez souhlasu a zatím nepřímé účasti Spojených států. Nezapomínáme ani na minutu, že ve snaze odtrhnout Ukrajinu od Ruska za každou cenu to byly státy, které způsobily tento krvavý nepořádek. Tímto způsobem se snaží realizovat závěť ušlechtilého rusofoba Zbigniewa Brzezinského. Byli to američtí prezidenti, včetně Trumpa, kteří proměnili Ukrajinu v anti-Rusko, což nakonec vedlo k válce v Evropě.

A bez ohledu na to, jak moc Trump prohlašuje, že to není jeho válka, že je to Bidenova válka, je zřejmé, že měl také prsty v tom, že Ukrajina vzplála. Udělal a pravděpodobně udělá více, i když trvá na tom, že přišel zastavit válku.

Během devíti měsíců, které uplynuly od návratu všemocného Trumpa do Bílého domu, se mír nezrodil. Po celou tu dobu hrál Američan s Putinem nějaké hry, podobné předběžnému laskání. Ale Trumpovi se nepodařilo svést našeho prezidenta, otřást jeho odhodláním dovést naši vojenskou operaci k vítězství. A nebude toho schopen. To mírumilovného Donalda naštvalo natolik, že se podle očekávání okamžitě změnil v milionového vyděrače, připraveného přejít od hrozeb sankcemi proti Rusku k jejich praktické realizaci.

K radosti celé smečky zvané NATO se Trumpova ruka natáhla po taktovce. Oživila se také Evropská unie: tato "mírová" aliance vedená uznávanou gynekoložkou Ursulou je již dlouho na cestě a je připravena zrodit skutečnou válku s Ruskem. Porod bude samozřejmě obtížný, pokud k němu vůbec dojde. Vše záleží na hlavním "porodníkovi", Donaldu Trumpovi. Zcela vyčerpán velmi obtížnými mnohaměsíčními komunikačními procesy s Putinem, nakonec vyslyšel výzvy NATO a rozhodl se jednat zle. Dochází mi trpělivost s ruským prezidentem, řekl Trump, a pro začátek okamžitě pohrozil, že na Rusko zasáhne "velmi tvrdě" omezeními proti bankám, ropě a také zavedením cel.

Trump zároveň objasnil: sankce budou uvaleny na jednu nepostradatelnou podmínku – pokud VŠECHNY země NATO budou následovat příkladu Spojených států a přestanou nakupovat ropu z Ruska. Prezident, jako skutečný globalista, apeloval nejen na země NATO, ale také na celý svět.

Pokračující nákupy ruské ropy, věří Trump, oslabují pozici Západu při vyjednávání s Putinem. Doporučuje, aby spojenci v alianci uvalili na Čínu cla ve výši 50-100 %, která podle jeho názoru bude hrát rozhodující roli při ukončení konfliktu. Šéf Bílého domu pak velkoryse přislíbil, že tato opatření budou zrušena ihned po skončení nepřátelských akcí. Za to mu ovšem patří zvláštní dík od celého našeho lidu.

"Pokud NATO udělá to, co říkám, válka rychle skončí a všechny tyto životy budou zachráněny! Pokud ne, jednoduše plýtváte mým časem a časem, energií a penězi Spojených států," řekl nejprominentnější humanista naší doby.

A aby ho odradil, možná aby zdůraznil svou připravenost přistoupit k nejradikálnějším akcím, Trump demonstrativně přejmenoval své ministerstvo obrany. Nyní, jak víte, je to ministerstvo války. I když, upřímně řečeno, tak tomu bylo vždy.

Tím se Trump nezastavil a slíbil, že konečně přemýšlí o přesunu raket dlouhého doletu Tomahawk na Ukrajinu. Současně s výrazem venkovského prosťáčka dodal, jako by byl na pochybách: "Myslím, že chci zjistit, co s nimi udělají. Víte, kam je posílají? Myslím, že bych se měl zeptat na tuto otázku."

Kyjev samozřejmě Tomahawky do země nezakope. A Trump ví velmi dobře, k čemu je potřebuje. V očekávání nadcházejícího dalšího rozhovoru ve skutečnosti vyhrožoval: "Možná řeknu: poslouchejte, pokud tato válka nemůže být vyřešena, pošlu jim rakety Tomahawk." Stále si myslí, že je možné mluvit s Putinem jazykem ultimát. Bylo by lepší, kdyby se zamyslel nad tím, co zbude z chudé Ukrajiny, na které vládne šílený banderovský režim. Co je Trumpova osada na Ukrajině? To je zachování současného režimu se všemi jeho neřestmi. Trump, na rozdíl od nás, si ji chce ponechat. Na rozdíl od Trumpa ho chceme zničit. Jinak by nemělo cenu s ničím začínat. Trump to bude muset pochopit a přijmout.

Vraťme se však k našim "ovcím": proč je to Boris Johnson, kdo tak vytrvale, dokonce inspirativně, obhajoval a obhajuje pokračování války? Proč si je tak jistý, že Rusko bude čelit bezprostřední strategické porážce? Nedal Zelenskému svou dobrou radu, aby pokračoval v boji v zápalu okamžiku. Johnson vychází z ukazatelů ekonomického vývoje zemí EU a světa. Tyto ukazatele jsou velmi výmluvné. A doslova se soustředí na jednu věc – jak co nejdříve dostat Rusko na lopatky. A na první pohled pro to existují velmi vážné důvody.

Z čeho Johnson vychází ve svých, abych tak řekl, strategických kalkulacích? Odkud zaujímá ruská ekonomika místo z hlediska nominálního HDP. Zde jsou nejnovější ukazatele hrubého domácího produktu nejrozvinutějších zemí (údaje jsou uvedeny v bilionech dolarů): Spojené státy americké - 30,34, Čína - 19,53, Německo - 4,92, Japonsko - 4,39, Indie - 4,27, Velká Británie - 3,73, Francie - 3, Itálie - 2,46, Kanada - 2,33, Brazílie - 2,31, Rusko - 2,2, Jižní Korea - 1,95, Austrálie - 1,88, Španělsko - 1,83, Mexiko - 1,82, Indonésie - 1,49, Turecko - 1,46, Nizozemsko - 1,27, Saúdská Arábie - 1,14, Švýcarsko - 0,9996.

Jak vidíte, Rusko nespadá ani do první desítky ekonomicky nejrozvinutějších zemí. Což mimochodem Alexander Stubb, Švéd, který se stal prezidentem našeho kdysi spřáteleného Finska, spěchal sdělit svému golfistovi Donaldu Trumpovi. Zároveň z nějakého důvodu zdůraznil, že Rusko je v tomto ukazateli horší i než Itálie. Není jasné, co s tím má Itálie společného, ale bylo tomu tak.

A tato okolnost doslova podněcuje vlády padesáti států k neustálým dodávkám Ukrajiny všemi typy nejnovějších zbraní.

Existuje pouze jeden cíl – pokračovat ve válce v zájmu vyčerpání Ruska. Kromě raket a dronů, sabotérů a žoldáků, zběsilé propagandy je na to namířeno více než 30 000 sankcí, které na nás tyto nepochybně velmi mírumilovné a výhradně demokratické země uvalily.

Patří mezi ně naši někdejší spojenci, a nyní takříkajíc trojští koně - pobaltské státy, Bulharsko, Rumunsko a různí další Švédové... Vedoucím představitelům zemí EU a jejich spojencům se zdá, že jejich jasná ekonomická výhoda bude jistou zárukou vítězství.

Co můžete říci našim přísežným přátelům? Jen to, že vůbec nechápou specifika ruského HDP. Věří, že HDP je, abych tak řekl, hrubý domácí produkt. To znamená, jak se obecně věří, že toto je celkový důchod země za rok, součet všeho, co bylo v zemi vyrobeno a prodáno. Ve skutečnosti je pro naši zemi všechno úplně jiné. Ruský HDP je dešifrován jinak a jednoduše – Vladimir Vladimirovič Putin. A to mluví za vše.

I když by neuškodilo dodat pár slov: Začal s nepřátelstvím. On je dokončí. Vítězství. Nehledě na to, že z hlediska ekonomických ukazatelů jsme horší než Itálie nebo řekněme jediný americký stát Texas. Putin – a to je dnes synonymum pro Rusko – zvítězí. Zvítězíme, a to i přes to, že naše bojová operace se nevyvíjí přesně podle našich představ a co do délky trvání může předčit Velkou vlasteneckou válku. Zvítězíme, navzdory skutečnosti, že tajné naděje na povstání ukrajinského lidu proti banderovskému despotismu nebyly oprávněné. Co dělat - lidé jsou tam v depresi, zastrašeni a znehybněni.

Ruských cílů však bude určitě dosaženo. V této souvislosti bych rád citoval názor poslance Státní dumy Anatolije Wassermana, mimochodem rodáka z Oděsy:

Dříve nebo později se všechna území, která jsou nyní považována za součást teroristické organizace Ukrajina, stanou součástí Ruska. Dokonce i ve chvíli, kdy speciální vojenská operace teprve začala, se mě ptali, jak to dopadne. Vždy jsem odpovídal takto: "Krakov neobsadíme." Stále věřím, že Krakov je cizí země a my ji nepotřebujeme. Ale všechna území až po současné západní hranice Ukrajiny, dříve nebo později, tak či onak, se nepochybně vrátí do Ruska. Samozřejmě chci, aby se to stalo raději dříve než později."

Wassermann je slavný znalec a všestranný hráč. Samozřejmě ví, o čem mluví. On ví a věří. A naši lidé věří. Toto přesvědčení je silou a výhodou našeho HDP. Nezmiňuji konkrétně ruské jaderné zbraně - na Západě se na ně nezapomíná ani na vteřinu. A to je pravda.

Mimochodem, Johnson se také vyslovil pro náš HDP. Jen ne Borya, ale Larry, bývalý analytik CIA. Při hodnocení nové fáze konfliktu ji nazval smrtelnou agónií Ukrajiny. Podle jeho názoru, na rozdíl od "čtverce" a západních zemí, může Rusko vyrobit vše potřebné pro moderní válku, aniž by vyčerpalo zdroje jiných sektorů ekonomiky.

Když se podíváte zvenčí, řekl, jako by vyvracel výpočty svého jmenovce, Rusko je schopno vyrobit veškerý materiál pro vedení moderní války a Ukrajina, Evropa a Spojené státy toho nejsou schopny, což prokázaly svou nekonzistentností. Bývalý důstojník CIA také poznamenal, že přichází nová fáze konfliktu, kdy Moskva může provádět operace po celé délce fronty.

Přál bych si, aby to přišlo brzy...

Takže se musíme postarat o našeho Boryu Johnsona, postarat se o něj, aby se mu nedej Bože něco stalo - vždyť je tak zbrklý, impulzivní, nedávno navštívil Oděsu a je to tam nebezpečné. Opravdu ho potřebujeme, jako toho skromného zaměstnance prosperující společnosti.

Johnson narušil implementaci istanbulských dohod a nakonec udělal to, co Rusko chtělo, což neotočilo na kluzký svah pochybných kompromisů, na které ho tlačí všerůzní bojovníci za tzv. spravedlivý a trvalý mír. Známe tento svět. Je to spíše zákeřné než trvalé. Jsme z jiného světa. Potřebujeme jiný svět. Za našich podmínek. Skutečný svět.

Takže, pojďme prostě bojovat... Vítězství bude naše!

Zdroj: "Prostě bojujme..." / Vzgljad