Samozřejmě tím narážím na tajnou válečnou poradu v Paříži, která měla proběhnout bez zájmu médií, ale kterou propálil slovenský premiér Fico, když dokonce nepřímo naznačil, o čem měla být (a podle všeho také byla): o koalici ochotných idiotů, kteří půjdou Ukrajině na pomoc, protože ta už mele z posledního. Samozřejmě, že v jistém smyslu nejde o nic nového, o tomhle (o koalici ochotných) se psalo a mluvilo už před rokem na jaře, jenže tehdy se ještě bláhově věřilo v jakýsi ukrajinský blitzkrieg, který jako zázrakem porazí Rusa a vezme si jím obsazené území zpět (a český „ministr zahraničí“ bude prý moci jet na Krym na dovolenou). Z bleskové války se však stala blesková porážka, Lipavský jel na Krym tak leda ve snu,
Ukrajinci obsadili toliko dvě tři bezvýznamné vesničky a dokonce i o ně po roce přišli. Náhle vidíme v médiích opačný narativ – Ukrajina už nevyhrává, ruští vojáci už nehynou hlady a bez munice po desetitisících, najednou je vše jinak, než jak nám celou dobu lhali. Dva roky nás propaganda přesvědčuje, jak Ukrajina vítězí, ale najednou slyšíme, že jí musíme přijít na pomoc, jinak s ní bude ámen a pak i s námi, protože po ní Putin sežere i nás. To by mne zajímalo, jak se s tím popasují ti, kteří této propagandě dosud tak bezmezně věřili.
Aby toho lhaní ale nebylo málo, tak jsme se také dozvěděli, že si tu americkou válku s Putinem musíme vybojovat sami, jak je ostatně americkým zvykem (tedy ne, že si ji USA, které ji svými provokacemi začaly, také vybojují, ale zase se za někoho schovají). Amerika má před prezidentskými volbami a nějakou Ukrajinou si tam nikdo nechce pálit prsty, takže se horký brambor nechá Evropě. NATO rovná se USA, ale v tomto případě se USA taktně vypaří a americké zájmy bude muset hájit „křoví“, tedy ti ostatní. Jenže ne všichni ti ostatní jsou tak blbí, aby do války s jadernou mocností šli, a tak se hledají opravdu jen ti nejfanatičtější, nejhloupější, nejúslužnější. Koalice ochotných. Koalice ochotných se obětovat za americké zájmy. První jména jsme už slyšeli. Čeká se na další. A přibývají rychle. Obávám se, že je to jen otázkou času, než se potřebných deset až patnáct zoufalců najde.
Premiér Hňup zatím ubezpečuje, že se to České republiky netýká, ale jak mu to máme věřit, když už dva roky pozorujeme naprosto zoufalé počínání naší vlády, která se chová, jako bychom snad byli pupkem světa a že jsme to snad my, kdo je jadernou mocností, a Rusko je jen nějaký otravný státeček, kterému je třeba dát za vyučenou. Samozřejmě, že se Hňup bojí přiznat, že v koalici ochotných už dávno jsme a že se s námi za velkou louží může počítat, ale bude o tom do poslední chvíle mlžit jako Zápotocký v předvečer měnové reformy. Bude to jako vždy. Média budou tvrdit, že je to dezinformace, a budou to tvrdit do posledního možného okamžiku, než se ona údajná dezinformace stane realitou.
A tak premiér ve Sněmovně vykládá, že nikdo v Evropě se na Ukrajinu posílat vojáky nechystá, ale je to jen klasické Hňupovo mlžení. Počkejme si pár dní a budeme moudřejší. Ono to z těch politiků totiž leze jako z chlupaté deky, ale když to vyleze, už je to venku a nedá se to popřít.
Takže ještě jednou: Macron si pozval politiky NATO do Paříže, aby se domluvili na společném postupu ohledně vyslání vojsk NATO na Ukrajinu, ale Hňup nám bude do očí tvrdit, že nikdo o ničem takovém neuvažuje. A kdyby prý ano, naše země by byla proti. Co je to za klauni? Vždyť se na to třesou, ti naši váleční štváči, všichni ti řehkové, všechny ty černochové, nemluví o ničem jiném než o boji proti Rusku a nyní máme premiérovi věřit, že Macronův návrh odmítl? Dejme tomu týden dva a uvidíme skutečnou pravdu. Nevěřme politikům…
Vlasti zdar, vlastizrádným politikům zmar!
Adam B. Bartoš, předseda Národní demokracie
