Stratég Colby razantně přesměrovává většinu “zadržovacího” úsilí Pentagonu z Evropy do okolí Číny, a Rusko přestává být vojenskou prioritou USA. Colby včera nadšeně komentoval Trumpovu nominaci Alexandra Velez-Green, Johna Noh, a Austina Dahmer do vysokých funkcí vojensko-strategických poradců v americké administrativě. Všichni dohromady sdílí Colbyho přesvědčení, že prioritním cílem amerického odstrašování musí být výlučně Čína. Alexander Velez-Green už loni 1. srpna tuto geostrategickou změnu popsal třemi úkoly:
- (1) Spojené státy mají omezené zdroje a musí tak stáhnout své síly z řady oblastí světa, pokud chtějí úspěšně ubránit svou vlast a odradit Čínu od agrese.
- (2) Spojenci a partneři USA (Evropané) musí převzít primární odpovědnost za svou vlastní obranu, kdežto USA se musí soustředit hlavně na obranu své vlasti, a na odstrašování Číny. Washington proto ponechá na svých spojencích a partnerech úsilí při jejich obraně proti Rusku, Íránu a Severní Koreji, a bude jim pomáhat pouze v kritických oblastech vojenství, a značně omezeně.
- (3) Stanovení těchto nových strategických priorit je zásadní pro ochranu zájmů USA a představuje příležitost k posílení amerických spojenectví a partnerství po celém světě. (Celou analytickou zprávu Velez-Greena najdete zde.)
Colbyho ostrá strategie na zadržení Číny však už naráží na asijské ekonomické a geopolitické mantinely. Tokio včera opětovně odložilo důležitou výroční společnou schůzku ministrů obrany a zahraničí Japonska a USA, a to na protest proti tlaku USA, aby Japonsko prudce zvýšilo vojenské výdaje, podobně jak se zavázaly evropské země NATO. Japonsko mělo zvýšit vojenské výdaje na 3.5% HDP, (Evropané mají na 5%), ale odmítlo tak učinit. Japonský premiér Shigeru Ishiba dokonce na protest proti těmto neomaleným požadavkům USA minulý týden zrušil přislíbenou účast na summitu NATO v Haagu, a poslal tam za sebe jenom ministra zahraničí Takeshi Iwaya. Obdobně svoji účast na summitu NATO v Haagu zrušili i jihokorejský prezident Lee Jae-myung a australský premiér Anthony Albanese. Nový jihokorejský prezident Lee Jae-myung přitom okamžitě po převzetí svého úřadu (4. června 2025) telefonoval (10. června 2025) s čínským prezidentem Xi, a navrhl mu uzavřít kapitolu špatných vztahů mezi oběma zeměmi, která byla spojena s miláčkem českých Thajwanců, předchozím prezidentem Yoon Suk Yeol. Xi souhlasil, a stvrdil, že spolupráce uprostřed doby mezinárodních i regionálních zmatků (变乱交织的地区和国际形势注) je dobrý nápad. Že spolupráce přinese jistotu, (确定性), a že se obě země se posouvají po správné cestě vpřed, (始终沿着正确轨道向前发展).
Roztržka mezi Čínou a Jižní Koreou vypukla za předchozího prezidenta Yoon Suk Yeol , který obnovil práce na rozmístění amerického systému protiraketové obrany THAAD, podobného jaký je nyní v Polsku, a naštval tak Čínu.
Podle posledních analýz CIA je Jižní Korea stále silněji ekonomicky závislejší na Číně, a dokonce už akceptovala i částečnou vzájemnou obchodní výměnu účtovanou v čínské národní měně, nikoli v dolarech. Objem jihokorejských obchodů účtovaných v Renminbi už dosáhnul 560 miliard dolarů ročně. Korea je stále závislejší na čínských kritických minerálech, a stává se stále závislejší na přijímání Čínou definovaných digitálních norem. CIA všeobecně očekává, že za současného prezidenta Lee Jae-myung se bude jihokorejská závislost na Číně rychle prohlubovat, včetně růstu čínského kulturního vlivu na Jižní Koreu. Oplátkou za podřizování se čínské dominanci získá jihokorejská ekonomika výrazné stimuly dramatickým nárůstem čínských turistů, a prohlubující se průmyslovou i vědeckou spoluprací. Paradoxně tak Lipavský, který se před lety chlubil, že zastavil Čínu, a že Čína díky němu nezískala zakázku na výstavbu české jaderné elektrárny, společně s Fialou vlastně defacto zařídili si tuto jadernou elektrárnu pořídíme od budoucího “čínského vazala”. Čeští Tchajwanci se tak opět velmi komicky zapsali do světových dějin.
Čína hraje svoji “protiamerickou hru” velmi rafinovaně. Krom své jedinečné moci zastavit celou západní ekonomiku zastavením dodávek kritických minerálů, nyní skvěle využívá i důsledku evropské politiky Green Deal, a to drastického pádu evropské spotřeby uhlí, a tím i pádu světových cen uhlí. Čína mazaně uvalila na dovoz ruského uhlí 3 až 6% daň, kdežto na dovoz australského a indonéského nikoli. Austrálie, která je na vývozu svého uhlí silně ekonomicky závislá, se tak snaží využít situace, a pumpuje své přebytečné neprodejné uhlí do Číny. Aby mohla, musí s Čínou udržovat pragmatické vztahy. A to znamená, být méně aktivní v americkém protičínském sdružení Quad. Ačkoli by se na první pohled mohlo zdát, že Čína uvalením cel na ruské uhlí podkopává Putinovu ekonomiku, opak je pravdou. Ruské uhlí je závislé na převozu po železnicích, protože je těženo v odlehlých oblastech, a Rusko nyní potřebuje po železnici hlavně přepravovat ropu a zkapalněný plyn. Úzká hrdla ruských železnic nedokáží přepravovat obě komodity v požadovaném množství zároveň. Přeprava uhlovodíků po železnici východním směrem je pro Rusko 1.8 krát ziskovější, než přeprava tím samým směrem uhlí. Snížený odbyt ruského uhlí směrem do Číny navíc přináší Putinovi kýžené uvolňování pracovních sil, protože sibiřské doly ztratily část svého odbytu, a propouštějí nižší tisíce horníků. Ty se Putinovi hodí, jak do výroby, tak do armády. A přitom není přímý viníkem zavírání dolů, je to Čína.
Od nedávné pákistánsko-indické pohraniční, raketové a letecké přestřelky vyvolané teroristickým útokem proti Indii si USA slibovaly utužení vztahů s Indií a velký zbrojní obchod. Včera na jednání Quad byl ale US ministr zahraničí Marco Rubio konfrontován s tvrdým postojem indického ministra zahraničí Subrahmanyama Jaishankar, a ten požadoval výrazné americké obchodní ústupky, a odmítnul americká tvrzení, že by USA nějak pozitivně ovlivnily ukončení malé války mezi Pákistánem a Indií, a tvrdil, že vztahy mezi USA a Indií nikdy nebudou bezproblémové. Naděje, že Indie bude hrát větší roli v protičínském sdružení Quad, se tak opět rozplynula.
Všechny tyto asijsko-americké tanečky posledních týdnů však ukazují jedno společné, a to, že každý asijský stát, i USA, prosazují především své vlastní národní zájmy. A to právě čeští Tchajwanci, ani vládnoucí česká fialová politická koala, nečiní nikdy. Vždy raději prosazují zájem nějakého jiného národa, než národa svých voličů.
Dalším výsledkem těchto jihoasijských geopolitických tanečků, je skutečnost, že USA si už nadále nemohou ekonomicky, vojensky, ani finančně dovolit podporovat současný kyjevský režim v jeho boji proti Rusku. A to znamená, že tamní režim se brzy zhroutí. Putin tedy vyhraje a prosadí svou.
Komentáře